Zábava na celou noc. Doslova. To je Until Dawn

Až do úsvitu. To je základní heslo hry Until Dawn. Možná že hra je slovem příliš silným. Jedná se spíše o interaktivní film. Některé scény vyvolávají asociace s legendárním hororovou sérií SAW.

Postupně rozvíjející se příběh

Základem hororovky Until Dawn je příběh, odehrávající se uprostřed lesů v opuštěných objektech, na temných cestách a v strašidelných podzemních dolech. Některá místa (opuštěný srub na samotě, strašidelné sanatorium) mohou trochu působit jako klišé. Sem se po roce vrací skupinka osmi teenagerů, kteří zde právě před rokem zažili šílené události, jež vyvrcholili nevysvětlitelným ztracením dvojčat Hannah a Beth.

Příběh se postupně rozvíjí. První kapitoly slouží především na seznámení se s postavami, prostředím a principem hry. K finálnímu odhalení a pochopení celého smyslu hry vedou až poslední zhruba tři kapitoly. Těch je celkem 10 a každá představuje jednu hodinu, zbývající do všemi očekávaného úsvitu.

Butterfly effect

Hlavní plus Until Dawn spočívá v efektu motýlích křídel. Během hry je totiž nutné provádět různá rozhodnutí, z nichž každé ovlivní další děj. Ve výsledku se tak může stát, že dva hráči mohou hrou projít s víceméně naprosto odlišným dějem. Oněch možností rozhodnutí je opravdu mnoho, tudíž existuje také nemálo dějových linií.

U některých voleb je na první pohled zřejmá morální jasnost rozhodnutí, jiné jsou naopak naprosto nečitelné, především, nemá-li hráč dostatek "nápověd". O jakých nápovědách že je řeč?

Ve chvílích, kdy má hráč možnost ovládat jednu z postav (během hry ovládá střídavě všech osm hrdinů), je důležitou součástí hraní prozkoumávat pečlivě prostředí ve kterém se pohybuje a cesty, jimiž se ubírá. V různých stinných zákoutích se skrývají indicie, dopomáhající k finálnímu pochopení celého příběhu, které je, povězme si to zcela upřímně, nelehké. Důležitější jsou totemy, na kterých lze spatřit zhruba dvouvteřinové úryvky z budoucnosti. S jejich pomocí je možno se vyvarovat nějakého chybného rozhodnutí a třeba i ušetřit něčí život.

Zachráníte všechny?

Cílem celé hry je mít při finálním pohledu na hořící srub, kterému se nelze vyhnout, co největší množství přeživších mladíků. Ideálně všechny. Fandit si, že hned na první dohrání se tento cíl povede splnit, je však úkazem poměrně odvážným. Každá z postav má totiž předem „nalajnovaných“ několik možných scénářů smrti a vyhnout se úplně všem vyžaduje jednak dostatečnou přízeň paní štěstěny a jednak velmi dobré reflexy.

Život některých hrdinů závisí také na QTE (quick time event). Prověří se zde hráčovy reflexy (často je to opravdu náročné), naopak někdy je vyžadováno udržení PS4 ovladače (ano, hra je naprogramována pouze pro PS4) v naprostém klidu.

Úžasní herci!

Na reálnosti obrovskou měrou přidávají herecké výkony jednotlivých postav. Hlavní hrdinové hry jsou totiž představováni reálnými herci. Ti jsou za pomocí nejnovějších technologií snímání pohybů převedení do virtuální reality. Jména jako Peter Stormare (Prison break) či Hayden Panettiere nejsou filmovým fandům neznámá.

K nalezení jsou i typické lidské charaktery. Spousta lidí si oblíbí krásou oplývající dobračku Sam, rozporuplné pocity budou plynout z třídního showmana Mika a většina hráčů zaplane nenávistí k "fifleně" Emily. Peter Stormare ve hře vystupuje jakožto psycholog jedné z hlavní postav. Jako hráč s ním budete vést několik rozhovorů, dle kterých bude usměrňován děj.

Lehké rezervy spatřuji v grafickém provedení hry, především v rozsáhlých venkovních prostorách a místy fádním provedení dolů. Na druhou stranu, vyzdvihnout se musí skvělá práce při přípravě soundtracku.

Osobní očekávání

Nyní bych se rád podíval na mé osobní očekávání a dojmy z hraní hry. Před prvním zapnutím jsem si přečetl několik recenzí, zevrubné informace jsem tedy měl. Především však o hratelnosti, principu apod., o příběhu jsem neměl, lidově řečeno, ani páru. Zde musím upozornit na přítomnost několika spoilerů, pokud tedy nemáte hru kompletně dohranou, z pochopitelných důvodů čtení raději utněte.

Svým dějem mě hra okamžitě chytla. Prvních několik hodin hraní jsem zvládl v kuse a má očekávání byla vysoká. Doufal jsem totiž v rozuzlení, které by bylo založeno na realistickém základu. Nevím, zda tomu tak mělo být, já jsem však věřil, že se tentokrát nesetkám s nadpřirozenými jevy a vymyšlenými démony z podsvětí.

Bohužel, tyto mé představy byly liché. Byť zde nakonec byli přítomny nerealistická stvoření, na škodu to rozhodně nebylo. Naopak se mi celý princip příběhu, který je možno pochopit až v úplně poslední kapitole, velmi zamlouval.

S tím související věcí je také to, že po prvním dohrání jsem onen princip včetně všech souvislostí stoprocentně nepochopil. Poté, co jsem ji dohrál podruhé, mi bylo vše jasné a mé znalosti vyžadující srdce bylo uspokojeno.

Závěrem bych chtěl ještě dodat, že po posledním záběru hry není ideálním krokem hru hned vypnout a jít slavit, případně brečet do kouta (to podle toho, jak úspěšní jste při zachraňování postav byli). Následují totiž titulky, při kterých jsou mnohé souvislosti hry vysvětlovány! Until Dawn vás prostě donutí zahrát si ji více než jednou.